NIGHTWISH - Yesterwynde
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne death metal a Švédsko, co si na první dobrou představíte? Většina z vás asi velkou čtyřku, další AT THE GATES a služebně mladší ročníky vytáhnou z kapsy nějaké to zásadnější jméno z göteborgské historie. Dnešní článek je určený hlavně pro prvně jmenovanou skupinu, příznivce starého dobrého chrastění, jež se začalo před více než třiceti lety šířit z podpalubí stockholmského studia Sunlight. Ovšem nebude to zas tak jednoduché, protože CRAWL (asi inspirace EP od ENTOMBED z roku 1991?) nejsou úplně čistý worship starých časů a nebojí se občas zabrousit mimo ustálený žánrový rámec.
Sestava z Kalmaru je přeci jen těžší váhovou kategorií než ENTOMBED, GRAVE nebo DISMEMBER, ze kterých jejich tvorba čerpá jednoznačně nejvíce. Náš kostlivec sice chrastí kostmi jako staří pionýři, nicméně je mnohem mohutnější, neotesanější a nerad přistupuje na kompromisy. Pokud od něho očekáváte odlehčené pasáže, košaté melodie nebo nápadné atmo vsuvky, bude se ve vaší tváři zračit zklamání. CRAWL jdou na věc přímo, nedívají se napravo ani nalevo a nemilosrdně a bezohledně jako buldozer si razí tu nejkratší možnou cestu do cíle. Z "Altar Of Disgust" mám podobný pocit, jako jsem kdysi měl při poslechu starých desek VOMITORY. Dlouholetí služebníci žánru z Karlstadu ve svých začátcích rovněž nezapírali své vzory, ale na druhou stranu sázeli i na hrubozrnnější notu. Tím mám na mysli různé crustové vsuvky, kterým i CRAWL dávají prostor poměrně často a rádi (určitě častěji než staří VOMITORY). "Altar Of Disgust" je prostě více špinavá deska respektující punk/hardcore kořeny. Růžky však lehce vystrčí i black metal, konkrétně se tak stane v "Curse Of The Morbid" nebo "Into Sordid Rifts" (pokud by se tahle položka jmenovala "Into Solid Riffs", nebylo by to vůbec od věci). Pokud si novou desku srovnáte s její předchůdkyní, debutem "Ritual", musíte zaznamenat velký posun po skladatelské stránce. Zatímco první kolekce byla poměrně homogenní a sevřená, novinka je mnohem pestřejší, ale současně i vyhrocenější záležitostí.
"Altar Of Disgust" samozřejmě nezpůsobuje žádnou revoluci, pracuje s ustálenými žánrovými proprietami a nesnaží se je nějak zásadně modifikovat. Osobně oceňuji onu již několikrát zmiňovanou hrubozrnnost a neurvalost, tedy charakteristiky, které k death metalu odjakživa patří, ale my je občas dostáváme v lehce naředěné formě (narážím třeba na četné plody práce workoholika Rogera Johanssona). Samozřejmě i od CRAWL se občas dočkáme lehounce melodických pasáží ("Curse Of The Morbid" nebo "Buried Lust"), jinak se ale jede plnou parou vpřed s nohou pevně ukotvenou k HM-2 pedálu.
Obří rezavá deathmetalová konzerva zahalená do násilnějšího hávu a obohacená ostrým kořením z příbuzných žánrů. Půlhodinka masivního chrastění ve společnosti CRAWL uteče jako voda, ale zároveň z vaší hlavy jen tak nevyšumí. Není to vysoká matematika, spíše hrubá řezničina, přesto veškeré své poklady neodevzdá bez boje hned v prvním kole. Osobně jsem přivítal i další poslechy, při kterých jsem odhalil spoustu zajímavých detailů, které jsem při úvodní poslechové seanci vůbec nezaregistroval. A to je na desku takovýchto stylových parametrů velmi pozitivní zjištění. Tajný tip pro všechny příznivce švédské školy, kteří příliš nevyhledávají sacharidy, ale o to raději konzumují koňské dávky proteinu. Velmi výživné!
(CRAWL vystoupí na letošním ročníku festivalu Obscene Extreme)
"Altar Of Disgust" od CRAWL je tajný tip pro všechny příznivce švédské školy, kteří příliš nevyhledávají sacharidy, ale o to raději konzumují koňské dávky proteinu. Velmi výživné!
8 / 10
Joachim Lyngfelt
- zpěv
Martin Sjögren
- kytara
Ragnar Hedtjärn Ullenius
- baskytara
Ämir Batar
- bicí
1. Undead Crypts
2. Throne Of Molten Bones
3. Knives
4. Curse Of The Morbid
5. Ethereal Depths
6. Where No Light Escapes
7. Enslaved In Filth
8. Vision Of Burning Apparitions
9. Until They Crawl
10. Into Sordid Rifts
11. Buried Lust
Altar of Disgust (2024)
Made as Those Who Are No Longer Alive (split s FERAL) (2023)
Rituals (2018)
Worship Death (EP) (2015)
I: Serpents (demo) (2015)
Datum vydání: Pátek, 3. května 2024
Vydavatel: Transcending Obscurity Records
Stopáž: 30:45
-bez slovního hodnocení-
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.